Život je změna



Přeji hezký den, už je to ale nějaká doba, co jsem se ozvala, viďte?

Upřímně, natáčení videí mě poslední dobou celkem chytlo, a ráda bych se tomu i do budoucna věnovala. Týká se to tak trochu i mého seznamu přání, který jsem sem uveřejnila před nějakou dobou.

Poměrně dost se toho změnilo, mnoho přání se mi splnilo, několik jich přibylo, a některých jsem se jaksi vzdala, neboť už mi nepřipadaly tolik důležité. Proto se zmiňovaný seznam jistě dočká nějakého proškrtání, až k tomu bude čas, víno a nálada. :-)

Poslední dobou se toho děje spousta. Řekla bych tolik, že jsem si na všechny změny prozatím snad ani nezvykla, nepobrala je, a mnohým doteď nemohu uvěřit.

Rozhodně se zde dá mluvit o Rock for People, kde jsem letos byla poprvé, a i toto byla velká shoda náhod. Vždy jsem si přála tento festival navštívit. Byl mi jednoduše sympatický hudbou, co hraje. Mnohé kapely znám, poslouchám, a některé dokonce netajeně miluji. Už v minulosti jsem sjížděla line-up na jejich webu, ochala nad My Chemical Romance, Paramore, Three Days Grace, a podobnými skupinami. Bohužel doteď to nikdy nevyšlo. Ať už kvůli toho, že jsem měla strach cestovat sama vlakem (překonáno!), nebyla si schopná sehnat ubytování (no, řekněme že už jsem starší), a největší kámen úrazu nastal tehdy, že jsem nikdy neměla s kým na RFP jít. Nemám rockově založené přátele, a z těch, co jsou, tak příliš neholdují koncertům. Letos, když oznámili skupinu Three Days Grace, měla jsem jasno, že se znovu o tento zážitek ochudit nenechám, a byla jsem rozhodnutá, že na Rock for People půjdu klidně i sama. Jen abych je konečně viděla. Jedná se o jednu z mých nejmilejších skupin, kterou poslouchám už řadu let. Začala jsem tedy řešit ubytování, které bylo problém. Tentokrát už ne proto, že bych byla mladé ucho, co neví jak si zarezervovat ubytování, nýbrž proto, že jsem se k tomu odhodlala poměrně pozdě, a všechna místa, kam jsem se snažila dostat, byla obsazena. Stan bohužel nemáme, ale věřím tomu, že se to do mého příštího festivalu změní. Nenechala jsem se odradit, a tady se to začalo náhodami jenom hemžit. Napsala jsem totiž známému, se kterým jsem si psala asi třikrát za celý život (a měl lajk na FB stránce RFP), jestli se tam chystá. A prý ne, nemá s kým! Bingo! Zajásala jsem. „A máš stan?“ … No, nemusím asi příliš dlouho vysvětlovat, že měl, že jsme jeli spolu, a že to byl jeden z největších zážitků mého života. Jestli jsem měla strach, zda si budeme rozumět, jestli bude normální, jestli mi neublíží? Samozřejmě, že ano. Byl cizí, neznala jsem ho, a proto tyto obavy, dle mého, byly naprosto oprávněné. K mému štěstí, jsem na vlakovém nádraží v Hradci Králové potkala opravdu milého člověka, který má své myšlenky srovnané, a smysl pro humor mu také nechyběl. A tak jsem se poprvé – a rozhodně ne naposledy – podívala na své vytoužené Rock for People.

Další věcí, kterou si stále jaksi neuvědomuji, a přitom je za dveřmi, je dovolená v Chorvatsku. Poslední dovolená nepatřila mezi ty nejšťastnější, chyběl nám zde jeden člen rodiny, a bylo to hodně znát na celkové atmosféře. Navíc šlo o velmi těžké období, což bych tady nerada rozmazávala. Proto doufám, že si to po několika letech u moře tentokrát užijeme, a bude na co vzpomínat.

A to poslední, o čem bych se ráda trochu rozepsala, je stěhování. Celý život jsem si to přála zažít, a je pro mě skoro nemyslitelné, že po dvaceti letech je to opravdu tady. Doteď jsme žili v paneláku, a nyní už – tak napůl – žiji v rodinném domku 3+2. Je to samozřejmě náročné. Domeček potřebuje celkovou rekonstrukci (elektřina, podlahy, zdi a další věci), a do té doby se tady všichni čtyři budeme pohybovat jen ve dvou místnostech (provizorní ložnice), kuchyňce a koupelně. Ovšem tady to jistě za to, chvíli zatnout zuby, určitě stojí, a všichni se těšíme, až tady bude všechno hotovo. Prozatím jsme bez internetového připojení, a i to je důvod, proč teď nesekám jedno video za druhým, přestože mám léto, a tedy prázdniny. Na druhou stranu, až se tady trochu zabydlíme, tak budu mít příležitost k tomu vesele předtáčet videa, a až se zařídí připojení k internetu, tak vám je postupně zveřejnit.

Jeden takový pokus proběhl už před odjezdem na Rock for People, bohužel mám nějaké problémy s nastavením mikrofonu (no jo, ajťačka), a předtočené video je naprosto nepoužitelné. Jednalo se o hledání Strongholdu, a tak jsem z toho trochu nešťastná, protože jsem to považovala za poměrně důležitý díl. Nedá se nic dělat.

Zároveň se v mé Minecraft sérii blížíme k 10. dílu, což pro nás bude znamenat mini world tour, která bude spolu se savem ze hry každých deset dílů. Nebudeme si prohlížet vše, ale vždy jen pokrok, který se za uplynulých deset dílů udál.

Toť k tomu, jak žiju, co mě čeká, a co se chystá pro vás.

Mějte se hezky.

Tee Lovegood

Žádné komentáře:

Okomentovat

copyright © . all rights reserved. designed by Color and Code

grid layout coding by helpblogger.com