30DHV: 2. PÍSEŇ, KE KTERÉ JSEM SE MUSELA DOPRACOVAT



Přeji hezký začátek března, vážení. A poslušně hlásím, že žiju. Od posledního (plnohodnotného) článku uplynula poměrně dlouhá doba, ale nebudu se vymlouvat. - Času bylo až, až. Poslední dobou se můj život obrátil vzhůru nohama (troufám si říct, že k lepšímu) a snažím se tomu všemu přizpůsobit. Stále jaksi dumám nad tím, jestli na toto téma nesepsat článek, především o mém konci na Ekuře, co mě k tomu vedlo, a jak se teď vlastně mám.. Uvidíme.

Ale teď už k samotnému článku. Píseň, ke které jsem se musela dopracovat. Troufnu si říct, že bych pod toto téma mohla shrnout českou hudbu obecně, obzvlášť tu starší. Nicméně, to by byl článek na hodně dlouho, proto to dnes bude především o skupině Kryštof, ke které jsem se dopracovávala déle, než k ostatním.

Skupina Kryštof vznikla v roce 1994 v mém rodném městě, Havířově. A tím nějak končí to, co jsem si pro vás o skupině zjistila, haha.

K české hudbě jsem vždy měla tak nějak dál. Nic mi to neříkalo, přišlo mi to hloupé. Byla jsem zahleděná především do hudby zahraniční, která mi připadala děsně cool, samozřejmě. Ale žádný strach, puberta už mě nadobro opustila, a teď na českou (a slovenskou) tvorbu nedám dopustit. Největší zlom u mě nastal u písniček od Aleše Brichty a Chinasek, o kterých se jistě v rámci výzvy ještě nejednou zmíním.

Když jsem zjistila, že se mi takový styl hudby vlastně docela líbí, tak jsem si hledala různé skupiny, které by mi v tomto ohledu sedly. A narazila jsem na Kryštof.


Zcela upřímně, nelíbili se mi. Zpěvák sympaťák, hudba super. Ale zkrátka ten text.. Občas mi to přišlo trochu jako opsané z náhodného generátoru slov. Nicneříkající slovní spojení, neurčité texty.

Těžko bych vám popisovala, jak jsem se skrz to prokousala. Možná právě tím, že jsem si jednou za takovou písničku dokázala dosadit tvář někoho, ke komu ty slovní slátaniny vlastně docela dávaly smysl.

Od té doby, když mám chuť na nějakou tu "lehčí" hudbu, zkrátka něco pohodového, ráda se ke Kryštofům vracím.


Nedávno jsem narazila na rozhovor s Richardem Krajčem (eh, skloňuji to správně?), kde jsem mu doopravdy přišla na chuť. Ať už jeho hudba působí jakkoliv, tak z toho, co jsem měla možnost slyšet, na mě působí jako rozumný člověk. Líbí se mi jak mluví, přestože jeho pobyt v Praze se nezapře, a také jeho pokora a skromnost. Rozhovor přikládám..


Toť pro dnešek vše, děkuji za přečtení, a přeji hezký zbytek dne.
Tee Lovegood ♥

Žádné komentáře:

Okomentovat

copyright © . all rights reserved. designed by Color and Code

grid layout coding by helpblogger.com